Co je montessori výchova ?

je založena na rovnosti, nezávislosti, svobodné volbě, jednotě a přijetí. Vychovávat a vzdělávat dítě v jejím duchu vyžaduje důkladnou přípravu a  spolupráci rodičů, učitelů i dalších vychovatelů a rodinných příslušníků. Je třeba pochopit a příjmout základní principy této metody a díky tomu umožnit dítěti cestu přirozeného vývoje. Děti nás učí a my je následujeme.

V nesoutěživém prostředí nabízíme pro každé dítě individuální program založený na jeho vlastním vývoji a zájmu. V rodinném postředí, s duchem lásky a respektu podporovat v každém dítěti touhu po učení a získávání dovedností.

Princip svobody a samostatnosti

V dnešní době nepostradatelné, pro život i zaměstnání. Svoboda je základem nezávislé individuality. Je také základem pro samostatnost dítěte. Důležitá pro vývoj dítěte je svobodná volba činnosti a jednání. 

Dítě

Základním principem každé třídy je „svoboda ve stanovených hranicích“.

V Montessori třídě si uvědomujeme, že každé dítě je jiné. Respektujeme jejich osobnosti a vlastní tempo vývoje. Děti nejsou nuceni přizpůsobovat se tempu učitele ani ostatních dětí. Mají možnost učit se a pracovat vlastním tempem, přirozeně a spontánně. Na druhou stranu ve stanovených hranicích, která mají pravidla. Pracují ve skupinách nebo samostatně, vždy však ve věkově smíšených třídách, kde starší děti získávají na sebedůvěře a upevňují své dovednosti tím, že pomáhají mladším dětem, a mladší děti se učí pozorováním starších.

Princip normalizace

Znamená návrat k normálu. Normalizované dítě je takové, které je psychicky zdravé a může se přirozeně rozvíjet. Toto s pomocí M.M. dokáží  ale  i děti např. s Dawnovým syndromem. 

Práce s chybou

Dělat chyby je přirozené. Je to dobrá pomůcka  k poznání toho, jak dalece zvládneme určité věci. Materiál M.M. je koncipován tak, aby dítě přišlo na chybu samo. Nikdy se chyby nepoužívá k zesměšnění dítěte nebo trestu. Je to prostředek k rozvoji učení.

Učitel

Montessori učitel je dítěti průvodcem na cestě objevování a učení se.

Učitel má být trpělivý, láskyplný a svým klidem vytvářet pro děti příjemné prostředí. Je zásadním spojovacím prvkem mezi dítětem a připraveným prostředím, ve kterém mu pomáhá vybírat si jednotlivé pomůcky a chápat jejich smysl. Neustále sleduje potřeby každého dítěte a hledá cesty, jak mu pomoci dosáhnout cílů a využít jeho senzitivních období. Jeho přístup musí být velmi citlivý, protože, jakmile je dítě v práci přerušováno nebo podněcováno příliš, ztrácí zájem. Děti vede k tomu, aby se nesrovnávaly mezi sebou, ale pouze se svými vlastními úspěchy, protože každý den se naučí něco nového.

Připravené prostředí

Myslí se tím takové prostředí, které bude absolutně vyhovující požadavkům dítěte. Dítě se ve třídě musí cítit jistě a musí mít dostatečné množství materiálu, které ho motivuje k dalšímu rozvoji. Vše co souvisí s výukou, je přispůsobeno velikosti dítěte, uklizené, čisté, má řád a vše je dítěti lehce dostupné, aby si mohlo samo zvolit, s jakou pomůckou chce pracovat. Připravené prostředí podněcuje a povzbuzuje děti k aktivitě.

Připravené prostředí v Montessori třídě umožňuje osvojení nových poznatků samostatně, bez vlivu učitele. V klidné a uspořádané třídě děti pracují s pomůckami dle vlastního výběru a svým vlastním tempem. To je učí umět se rozhodovat, dává jim pocit svobody a vnitřní disciplíny. Pomůcky jsou uspořádány dle 5-ti vzájemně propojených oblastí – praktický život, smyslová výchova, mateřský jazyk, matematika a kosmická výchova.

Materiál

V Montessori třídě je různorodý materiál umístěn v otevřených policích ve výši dostupné dětem

Většina podnětných a speciálně vyvinutých pomůcek obsahuje kontrolní prvky, které dítěti cestou pokusu a omylu pomohou uvědomit si případnou vlastní chybu bez vlivu učitele nebo jiných dětí. Děti jsou tak schopné řešit problémy samostatně, což buduje jejich sebedůvěru a analytické myšlení. Děti se učí nebát se dělat chyby, ale vidět je jako přirozený krok v procesu učení se.

Respektovat senzitivní fáze

období, kdy se vyžaduje jedna konkrétní činnost, která dítě fascinuje.

Je důležité respektovat potřebu dítěte danou práci vykonávat, nezasahovat do ní. V této chvíli se dítě i úplně malé dítě, maximálně soustředí tak, že není schopné vnímat okolní svět. Dítě samo pozná, kdy se " nasytilo " a kdy je čas vrátit se do reality. Učitel by si těchto fází měl být vědom a ponechat dítěti dostatečný prostor. Dítě se tím samo učí rozvíjet koncentraci, trpělivost a samostatnost.